Neznámá povídka významného filozofa „stříbrného věku“, autora Dialektiky mýtu, který byl za sovětské vlády uvězněn a pracoval jako vězeň na stavbě Bělomořského kanálu. O jeho prozaických pracích se dovídáme až dnes – Losev jako svoje vzory uváděl E.T.A. Hoffmanna a E.A. Poea. Povídka z roku 1932 je zpovědí člověka, který byl jako gymnazista divadelní fanoušek a měl svoje ideály, ale nakonec dochází k dezintegraci jeho osobnosti. V této souvislosti můžeme mluvit o podobnosti s Dostojevského Zápiskami z podzemí. Duševní zlom vede hlavního hrdinu až k zapálení městského divadla, kde uhoří stovky lidí. Jádrem výpovědi je „živý sen“, v němž mýtický falus zaplaví svým semenem celou zemi a zde se pak rodí jen bezduché opice. Tato miniatura, kterou můžeme přiřadit rovněž k sci-fi novelám M. Bulgakova, představuje mistrovský text. Varuje před dehumanizací, rozpadem systému hodnot a ztrátou souvislostí.